Jaké výhody má taneční a pohybová průprava pro děti?

V současné době zdravý životní styl se stává trendem a příležitostí ke sportování je stále více, přesto dnešní děti trpí nedostatkem pohybu. Pohybová průprava ve skupině nejen že pečuje o dětskou tělesnou stránku, ale má také významný vliv pro duševní vývoj dítěte a pro formování osobnosti. Učí děti kolektivnímu cítění, komunikaci, učí spolupráci a také disciplíně.

Taneční výchova navíc umožňuje dětem od počátku vnímat estetiku, nejen
v hudbě a tanci, ale také každý v sám v sobě. Děti se lépe ztotožňují se svým tělem a kombinací pohybu s uměleckým prožitkem uvádí svoji osobnost do harmonie. Při tanci se mohou lépe uvolnit a ventilovat ze sebe každodenní starosti. Vnímání tanečního prvku v dětech probouzí radost a podporuje jejich tvořivost. Tanec také podporuje a rozvíjí dětskou spontánnost a hravost, které jsou ve školách naopak bohužel ušlapávány.

Tanec dětem

Výchova uměleckého cítění, kultury pohybu, muzikálního projevu a rozvíjení fantazie a tvořivé činnosti, to všechno vyžaduje dlouhou, soustavnou práci. Řada drobných forem, improvizačních a tvůrčích úkolů přináší dětem spoustu vjemů, poznatků, dovedností a zážitků. Vytváří se tak základ pro jejich postupné osamostatňování. Každý drobný nápad při improvizaci, každý nepatrný tvořivý zásah při vytváření určité formy představuje krok k samostatnému projevu. Tvořivou práci není ovšem možné začínat z ničeho, z pouhých námětů a požadavků. Nezbytným požadavkem je osvojit si základní techniku i základní prvky pohybového a hudebního vyjadřování. Zvládnutím těchto jednoduchých rytmů, melodických obratů, základních pohybů, tanečních kroků získají děti nezbytné drobné stavební články, které se později různě spojují a jsou využívány při tvorbě hudebních a pohybových forem.(Kurková, 1973)

Přirozený pohyb

Pozorujeme-li dítě v každodenním životě, vidíme, že jeho pohyb je jakoby protkán řadou tanečních projevů, spojených vždy s určitým výrazem: jásavé rozběhnutí ve volném prostoru, radostné zatleskání, veselý výskok, poskoky, zatočení apod., často doprovázené zvoláním, slovem nebo popěvkem. Ve spojení s hudbou se pak radostný dětský projev silně umocňuje.

Taneční způsob výchovy, založený na spojení hudby a pohybu, přináší velké možnosti pro všestranný rozvoj dětské osobnosti. Zejména pro předškolní děti je zcela přirozené vnímat a prožívat hudbu prostřednictvím pohybu. Při zpěvu nebo poslechu hudby děti přirozeně a často zcela spontánně poskakují, běhají, tleskají, apod. a k pohybu si rády povídají nebo pobrukují.

Taneční projev

Cílem taneční výchovy je pak opět jednolitý projev dítěte – harmonický pohyb. Je to však pohyb již kultivovaný, vytvářený z vnitřního pocitu, z radosti z pohybu samého, z určité představy, z hudebního zážitku. Harmonický pohyb a tvořivost přinášejí do života dítěte krásu, probouzejí jeho tvůrčí schopnosti a vnášejí harmonii do rozvoje celé dětské osobnosti. V pojetí novodobého tance je pohyb chápán důsledně jako výraz prožitku. Vyhýbá se vnějškovosti, ilustrativnosti, všemu mechanickému a rovněž i napodobování dospělých. Je stavěn na vnitřním impulsu a touto cestou se snaží dojít k plnému rozvoji přirozených pohybových i citových sil dítěte.

Taneční průprava směřuje především k získání správného držení a pohybu těla vzhledem k anatomickým a fyziologickým možnostem každého dítěte. Jelikož však jde o tanec, vyžaduje tato práce určitou specifičnost. Spočívá v tom, že všechna cvičení musíme vést v těsné spojitosti s tělesnou a vnitřní citlivostí, představivostí a hudebním cítěním. Musíme neustále hledat prostředky, jak toto spojení vytvářet a posilovat. Často k získání správného tělesného pocitu pomůže jednoduchá představa: letící pták, strom, pohyb houpačky apod. (Jeřábková, 1986)

Emoce a prožitek

Tanec se od ostatních pohybových aktivit liší. Nejde zde pouze o výkon a tělesnou kondici jako například u atletiky nebo volejbalu. V tanci nemůžeme nic měřit, počítat, nemůžeme určit kdo tančí lépe či hůře. V tanci nejde o výsledek, ale o samotný průběh, o způsob pohybu a hlavně o jeho krásu. Proto se tanec nachází na rozhraní mezí uměním a sportem. Nedílnou součástí tance je hudba, která v nás vyvolává pocity, emoce, dojmy, představy. Prostřednictvím tance můžeme tyto podněty prožívat naplno, doslova se vyřádit. Stěžejním prvkem je tedy vnímání pocitu krásna, které nám umožňuje okamžitý prožitek. Proto se domnívám, že má tanec obrovský blahodárný vliv na duševní zdraví.

Sociální dovednost

Pokud je dítě členem nějaké taneční skupiny, získává i dobré sociální dovednosti. To už je podobné jako v každém sportovním oddíle, dítě se učí komunikaci, spolupráci, nachází ve skupině svoji roli, uplatňuje svůj temperament, učí se pracovat s trémou před vystoupením (závody).

Většinu aktivit provádíme společně s dalšími lidmi. Od dětství se nevyhnutelně stáváme členy různých skupin: hry, sport, školy, zaměstnání, rodina. Učíme se tak sociálnímu chování, kulturním návykům, jednání s lidmi.

Proč se ale stále sdružujeme a vyhledáváme lidskou společnost? Lidé jsou od nepaměti společenští tvorové a v kontaktu s druhými lidmi uspokojují své sociální potřeby. Některé aktivity by člověk ani sám vykonávat nemohl. Stýkání s druhými lidmi je zkrátka nevyhnutelné. A přestože člověk k životu společnost potřebuje, může se stát, že mu život mezi ostatními činí problémy. Může nastat problém se sebevědomím, hledáním své role ve skupině, konflikt s výraznou osobností, neprůbojnost, komunikační bariéry apod. Proto je pro výchovu dětské osobnosti dobré, aby bylo zvyklé být členem nějakého kroužku či oddílu. Uspokojuje zde své potřeby lásky, potřeby někam přináležet, potřeby uznání a prestiže, dominovat, vést nebo být veden. Fungování ve skupině je mu potom samozřejmé a komunikovat s lidmiv civilním životě je pro něj značně jednodušší.

Uvolnění energie

Tanec je řeč těla, která nám pomáhá symbolicky přenášet naše duševní stavy. Jakýkoli pocit můžeme promítnout do tance, aniž bychom sobě či komukoli jinému ublížili. Psychika se tak stále pročišťuje a zabráníme tak tomu, aby se v nás nashromažďovaly několikaleté problémy, starosti, křivdy. Tancem ze sebe můžeme plně vybít vztek, který bychom v sobě obvykle dusili, můžeme si naplno prožít pocit štěstí, vytančit se můžeme ze smutku. Tímto intenzivním, nepotlačovaným prožíváním děje pročišťujeme duši, a vše se děje v symbolické, a tudíž přijatelné podobě, v neohrožujícím prostředí.

Jednou z možností jak v hodinách tance probudit v dětech kreativitu je improvizace.

Taneční improvizace by měla být neoddělitelnou součástí taneční výchovy. Je důležitou součástí tanečního tréninku a cennou zkušeností pro každého. Důvodů je mnoho. Pro někoho může být tvůrčí zkušeností v životě. Děti jsou zvyklé se všude učit zažitým pravidlům. Hrají hry s pravidly, čtou učebnice, zpívají písně, které se naučily ve škole. Vlastní spontánnost a představivost tak pomalu mizí.
V improvizaci je možné znovu probrat vlastní zdroje a pohnutky k vyjádření sebe sama. Dospívající děti zde mají příležitost oprášit svou představivost a vyzkoušet, jak pracuje.

Duševní rovnováha

Tanec není pouze aktivitou tělesnou, ale zapojuje významně i lidskou psychiku. Jednak tanec může něco vyjadřovat, představu, pocit, emoci, nebo naopak, pohyb v nás vyvolá duševní reakci. Pokud sami začneme improvizovat, uvolníme se a oddáme se celým tělem hudbě, z těla se začne uvolňovat nahromaděné napětí, o kterém jsme třeba ani nevěděli. Vyplavíme ze sebe stres z práce, starosti, agresi nebo smutek, můžeme ze sebe vybít přebytek energie, nebo naopak dobít unavený organismus. Lidé jsou zvyklí v sobě své emoce skrývat a ignorovat. Ty se mohou později projevit ve zdraví, ať už tělesném nebo duševním. Tanec ale člověku umožňuje se na chvíli uvolnit a danou emoci si maximálně prožít. Představuje tak vazbu mezi tělem a duší, které fungují ve vzájemné harmonii.

Pokud máte zájem o taneční výchovu pro své děti, tak se podívejte na mojí aktuální nabídku tanečních kroužků. Nastoupit můžete kdykoliv v průběhu pololetí.

Seznam použité literatury:

1. Blahutková, M., Klenková, J., Zichová, D. Psychomotorické hry pro děti s poruchami pozornosti a pro hyperaktivní děti. Brno: Masarykova univerzita, 2005
2. Blížkovská, J. Úvod do taneční terapie. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 1999
3. Humphrey, D. The Art of Making Dances. New York: Grove Press, 1959
4. Cheney, G. Basic Concepts in Modern Dance. USA: Princeton BookCopany, 1975
5. Jeřábková, J. Taneční průprava. Praha: St. Ped. Nakl., 1986
6. Jindrová, Š. Psychologie sportu. Praha: Olympia, 1979
7. Kulhánková, E. Hudebně pohybová výchova. 1. vyd. Praha: Portál, 2000
8. Kurková, L. Říkáme si, zpíváme si, hrajeme a tančíme. 2. vyd. Praha: St.Ped.nakl., 1973
9. Lössl, J. Estetický pohyb jako zdroj dětské radosti. 1. vyd. Praha: Českáobec sokolská, 1996
10. McDonagh, D. The komplete Guide to Modern Dance. New York:Doubleday & Copany, 1976
11. Řezáč, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998
12. Bakalářská práce(Taneční a pohybová průprava a její vliv na duševní zdraví dětí)-Šárka Vykydalová
13. Svoboda B., Vaněk M. Psychologie sportovních her.1. vyd. Praha:Olympia, 1986
14. Trojan R. Správně snadně tančit pro začátečníky a pokročilé. 1. vyd.Brno: Nákladem vlastním, 1946
15. http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_5/b_5_taneeni_terapie.html(Sharon Chaiklin)