Proč se cítíme věčně nespokojení a neustále si na něco stěžujeme, i když všechno máme?

Když jsem se před třemi roky konečně přestěhovala z Prahy do malé
vesničky v Českém ráji, byla jsem neuvěřitelně šťastná. Věčně jsem si totiž
stěžovala na neustálý hluk, bordel a přelidněnou veřejnou dopravu. Místo k
parkování jsme před bytem hledali 30 min a někdy i déle. Jenže za pár
měsíců bydlení ve vesničce jsem zjistila, že na prázdném kopci v lese jsem
hrozně sama a docela se tu občas bojím, a když chci dojít jen pro vajíčka,
musím autem 15 min, protože autobusy jezdí jen 2 x denně. Přemýšlela
jsem nad tím a musela jsem se začít smát sama sobě, jak jsem byla pořád
nespokojená.

Velmi často vídám kolem sebe lidi, kteří si neustále na něco stěžují. Na
malou kuchyň, i když je obrovská, nebo na velký dům, protože nestíhají
uklízet. Například moje kamarádka, která odjela na Bali, si stěžovala na tří
měsíční karanténu kvůli uzavření hranic. Věřím, že všichni bychom radši
strávili karanténu někde na balijské pláži, nežli u nás. A stejně bychom našli
důvod, proč si stěžovat…Například na horko, komáry či pavouky…

Proč tomu tak je, že si pořád na něco stěžujeme a
proč jsme věčně nespokojení?

Internet

Všude vidíme ty dokonalé a naaranžované fotky – nejvíce na facebooku či
instagramu. Denně se setkáváme s tím, že někdo má větší a krásnější
koupelnu, nebo lepší bazén na zahradě.
Když jsem před 10 lety jela do afrického Senegalu, facebook se vyvíjel a
instagram vůbec neexistoval. Místní domorodci se pořád usmívali a měli
dobrou náladu, i když neměli v kuchyni kohoutek s tekoucí vodou a prali
ručně někde daleko od domova. Byli spokojení, protože neviděli, že se
někdo má líp než oni.

Soused

„Je u souseda tráva zelenější?“ Není. Všude se musí pracovat. I když
máte pocit, že má lepší dům či zahradu, tak to tak doopravdy není. Každý
člověk přirozeně zažívá dobré i zlé časy. A jako každý jiný, si nejspíš taky
stěžuje na spoustu dalších věci. 🙂

Televize

My televizi už několik let nemáme, ale sledování filmů či seriálů do našich
životů opět přináší dokonalý život a pohádkově vyrovnané lidi, kteří se už
ráno vzbudí s perfektním make-upem a upraveným účesem.

Neustále vidíme kolem sebe hodně lidí a máme pocit, že se jim daří lépe
než nám. Srovnáváme se, soutěžíme a pořád se zdokonalujeme, protože
máme pocit, že je před námi někdo určitě lepší a dokonalejší.

-Ztrácíme tím ale svou identitu a jedinečnost.

Jsme dokonale nedokonalí.

Rodíme se jako jedinečné lidské bytosti, které mají specifické vlastnosti
a talenty, jimiž pak obohatíme celý svět. Rosteme a vyvíjíme se
v dospělého člověka, vytváříme partnerství a dáváme nové životy našim
následovníkům.

Například rostliny už od zárodku také vědí přesně, jakým druhem jsou,
nehrají si na jiné a nechtějí vypadat jinak. Takové, jaké jsou, jsou
v pořádku. Ta nejlepší verze sama sebe. Rostliny přesně vědí, PROČ TU
JSOU. Nesnaží se vyplodit cizokrajné plody a vůně, aby přitáhly pozornost
a byly obdivovány. Už to, kým jsou, samo o sobě stačí a jsou úžasné!

Malé děti už od narození také vědí, co chtějí a co se jim líbí.

Vidím to například na svojí dvouleté dceři, která si vybrala dvě až tři hračky
ze sta a hraje si s nimi dodnes. Ví, které jídlo jí chutná a umí si vybrat i svojí
oblíbenou pohádku. Nevnucuji jí nic jiného, protože chci zachovat její
přirozenou jedinečnost. Vím, že se bude snažit přizpůsobit se ostatním, aby
všem vyhověla a udělala všem radost, protože je hodná a velmi empatická.
Ale vedu ji hlavně k jedinečnosti. Na tomto světě je jediným a
neopakovatelným člověkem a nechci, aby zapomínala na to, KDO JE a co
má ráda.

Chybí nám vlastní JÁ, naše jedinečnost.

Stále hledáme odpověď na otázku „Kdo jsem?“ a hodně lidí to stále neví…
Celý život posloucháme rady ostatních a reagujeme na jejich
potřeby. Snažíme se všem zavděčit a neustále se vylepšujeme, protože
nejsme spokojení sami se sebou. Jsme vyčerpáni neustálým
zdokonalováním a chybí nám naše jedinečnost.

A kvůli tomu NEZNÁME SVOJE „PROČ?“ a nevíme, co vlastně
chceme. Pořád nám něco chybí, stěžujeme si na svět a nejsme
spokojení ani sami se sebou.

A co se stalo? Kde to vše začalo?

-důvodu může být hodně…

• Neustále se ve škole snažíme mít dobré známky z nejrůznějších
  předmětů. Rodiče nás vedou ke zlepšování v předmětech, kde se nám moc
  nedaří, občas nás vozí na sport či jiné kroužky, které nás nebaví. A protože
  chceme udělat radost hlavně rodičům, začínáme jít cestou ztráty vědomí
  sebe sama. Rozhodně bych nikdy neobviňovala rodiče ani naše učitele, protože oni za
  to nemohou. Chtěli pro nás jen to nejlepší, i když neměli tušení, jak můžou
  ublížit. 
• Chceme se zalíbit partnerovi, a proto ze všech sil děláme všechno proto,
  aby byl spokojený a šťastný…ale tím zapomínáme hlavně na sebe.
• V práci chceme vyhovět úplně všem, protože toužíme po prémiích či
  povýšení. Jsme často nuceni dělat věci, které se nám vůbec nelíbí.

A kvůli tomu NEZNÁME SVOJE „PROČ?“. Snažíme se všemožně najít
právě náš smysl, naše uplatnění, naše místo, kde budeme hodnotní a 
úspěšní. A tak přelétáme jako včelky z kytky na kytku a hledáme
a hledáme… Nebo to někdy vzdáme, protože pociťujeme už jen marnost.

Marně pak hledáme naše životní hodnoty, které nám přináší opravdový
zdroj energie. Ztrácíme svůj čas prokrastinací, nic nás nebaví, pořád si
stěžujeme, žijeme životy na sociálních sítích, utíkáme sami před sebou, do
zábavy, k alkoholu, k drogám, konzumujeme, přejídáme se, nežijeme
v partnerství a utíkáme do volných nebo virtuálních vztahů.

Jak začít žít spokojenější a vyrovnanější život bez
stížností?

Obávám se, že v tomto článku nenajdeme zázračnou pomoc. Je to dlouhá
životní pouť k sebeuvědomění a ke každodenní práci každý sám se sebou.
Osobně s tímto tématem pracuji už třetím rokem a musím říct, že vidím
malé pokroky a jsem za ně opravdu šťastná. A vlastně každý den je pro mě
jedinečným, protože jsem se naučila nečekat 100% výsledek už zítra,
protože „tady a teď“ jsem se naučila být spokojená sama se sebou i se
svým životem. Je to neuvěřitelná úleva a odlehčení. Máte čistší hlavu a
větší kapacitu k tomu, abyste tvořili svůj spokojený  a vyrovnaný život.

Vnitřní nespokojenost je nejen požírač energie, ale odráží se i na našem
fyzickém těle. Doslova ho ničí zevnitř a objevuje se pak v různých
zdravotních problémech, které přecházejí až do vážných
nemocí. Zastavte sebedestrukci včas a vraťte do svého života radost,
kreativitu, lásku a vděčnost.

Akceptujte svoji minulost.

Pro mnoho lidí je těžké akceptovat minulost takovou, jaká je. Zejména
těžké bývá přijetí faktu, že jsme neměli jinou možnost. A právě akceptace
minulosti takové jaká je, velmi osvobozuje. Spolu s přijetím vlastní bezmoci
totiž přichází osvobození. Zejména důležité je, dovolit si prožít ztrátu a
procítit zármutek spojený s tím, co skončilo a definitivně odešlo. Rozlučte
se svoji bolestí a odpusťte všem…

Podívejte se na to, co dnes máte a co jste vybudovala.

Základem vnitřní nespokojenosti je to, že vše, co máme, již bereme jako
samozřejmé. „To, co mám a zvládla jsem, je normální, nic na tom není.
Mám dům, partnera, děti a dobrou práci či firmu, ale to má přece každý.“ 
To, co máme, pro nás přestane být hodnotné. Opravdu je potřeba se naučit
vidět hodnotu toho, co máme teď a tady. Poděkujte si: „Jsem dobrá, za to,
co jsem zvládla.” Napište si seznam všech věcí, které jste ve svém životě
zvládla. Mohou to být i malé záležitosti – například, že jste tento měsíc
zvládla přečíst jednu knihu, nebo jste se naučila pracovat ve wordu. I malé
kroky dělají velké výsledky!

Nebuďte na sebe tak náročná a nelpěte na dokonalosti.
„Kdybychom čekali na setkání s ideálem, strávili bychom celý život v
čekárně.“ 

Dokonalost rovná se být šťastný? Dalo by se říct, že si dokonalost
spojujeme s pocitem štěstí. Veškeré štěstí, které nepochází z našeho nitra
a potřebuje ke své existenci vnější svět, vydrží jen do chvíle, dokud se nám
ve vnějším světě bude dařit. Dokud nás budou lidé milovat a my budeme
úspěšní, tak se pocit štěstí udrží. Je to totiž štěstí z nějakého důvodu. 
Potřebujeme důvody, abychom byli spokojení, a ty hledáme ve světě kolem
nás. Spoustu energie vynakládáme na udržení takových důvodů „při
životě“. Honíme se za štěstím, které vydrží sotva pár hodin. Je to jako
droga, chceme stále více a více, aby nám bylo lépe a lépe.
Distancujte se od lidí, kteří jsou negativní a neustále si stěžují.
Když se snažíme přestat se stěžováním si a vnitřní nespokojeností, tak nás
může rozhodit setkání s negativním člověkem. 
Místo toho, abyste se stala jedním ze stěžovatelů, nabízejte raději
pozitivní nebo veselé odpovědi. Nereagujte a neberte si energii
stěžovatelů, ta totiž není a nebude vaše, když nebudete chtít. O
takových lidech, jsem se také rozepsala v mém eBooku zdarma : Jak
(Ne)komunikovat s energetickými upíry.

Změňte své myšlení z ‚musím‘ na ‚mám možnost’.

Toto by mohl být jeden z klíčových způsobů, jak zadusit potenciální
stěžování si již v zárodku. Tento jednoduchý způsob změní vaši stížnost ve

volbu. Vy totiž nic nemusíte. Máte možnost zažít krásný dnešní den….a
nebo ne. Vše, co děláme a říkáme, je v konečném důsledku naší volbou.
Když tedy říkáte, že něco MUSÍTE udělat, působí to jako povinnost, nebo
něco, co zatěžuje. Změňte svůj postoj z „Dnes musím jít do posilovny“ na
„Dnes mám možnost jít do posilovny“. Máte také možnost žít život bez
stěžování si. 🙂

Sledujte své stěžování si a definujte své myšlenky.
Začít si uvědomovat, jak často si stěžujete, může být šokující. Začněte sledovat,
kolikrát denně si stěžujete. Stěžování si a vnitřní nespokojenost
pravděpodobně celkem nevymizí, ale když tomuto tématu věnujete
pozornost, může zeslábnout jejich intenzita.

Pracujte se svojí myslí.

Většinou to, na co dlouho myslíme, i přitahujeme. Vše, co člověk vytvořil, vzniklo
z myšlenky. Svět kolem nás je takový, jak o něm smýšlíme, a svůj život si často
nevědomě svými myšlenkami sami utváříme. Každá naše myšlenka či přesvědčení
má svou vibraci, kterou podle zákona přitažlivosti, přitahuje do našeho života vše,
co této vibraci odpovídá. 

Pamatujte, že vždy je možnost něco změnit a kdykoliv se můžete cítit lépe. Stačí
jen chtít a jednat.

Tipů, jak si přestat stěžovat, je ještě hodně. S těmi, které jsem v tomto
článku napsala, je možné začít. Na závěr bych chtěla ještě říct, že si
musíme uvědomit a přijmout fakt, že se občas v našem životě objeví nějaké
věci a činnosti, které je třeba udělat, i když je nemáme rádi. Stačí takovou
situaci jen přijmout a zaměřit svou mysl na pozitivní vibraci.

Kdykoli jednáme sami se sebou nebo s druhými lidmi s větším
porozuměním, laskavěji, spokojeněji a přátelštěji, měníme svět na lepší
místo k žití. A to dává našim životům podle mě obrovský smysl.