Tropický taneční koktejl - workshop

Jednoho krásného večera na ostrově Réunion jsem byla součástí tradičního tanečního setkání. Pozval mě můj učitel tance Maloyi, který tyto taneční srazy pořádá každý týden na pláží. Nevěděla jsem, co od nich mám očekávat a trochu jsem se i bála. Přece jen půjdu někam ve tmě s cizími lidmi afrického původu do neznámého lesa na pláži. Ale moje zvědavost a nadšení vyhrály. Důvěřovala jsem jim – byli to přece také umělci a tanečníci a ty jsou vždycky v pohodě :).

Tak jsem vyrazila na určený bod v GPS, který jsem obdržela v smsce. Přijela jsem na pobřeží Indického oceánu. Už byl večer kolem osmé hodiny. Byla už také tma, protože tam slunce zapadá velmi rychle. Zavřela jsem dveře od auta a v dáli jsem slyšela narážet obrovské vlny Indického oceánu, které se rozrážely o skály na pláži přes korálový útes. Mezi vlnami se rozléhalo bubnování. Byli to rytmy Maloyi. Neotálela jsem a šla za bubny. Prošla jsem vedle pole s cukrovou třtinou do menšího parku. Viděla jsem oheň, kde dokola na bubny a další nástroje hráli místní Kreolci. Mezi bubeníky tancovaly v rytmu Maloyi i ženy, které měly na sobě dlouhé sukně.

Přijali mě jako svoji, nikdo se na nic nevyptával a nic nechtěl. Všichni mi s nadšením ukazovali, jak tančí, hrají na hudební nástroje a vyprávěli mi o svojí kultuře a tradicích. Říkali mi také, že tímto setkáním uctívají památku svých předkům, kteří byli vězněni jako otroci. Každý týden se tam schází a kolem ohně tančí, zpívají a bubnují. Uvědomuji si bolest všech otroků, která ještě nedávno byla aktuální. Jedině tancem a hudbou totiž mohli bolest svých předků uctít a jejich utrpení vytančit. Jejich předci se během otročení skrývali na polích a v lesích, aby je nikdo neviděl a neslyšel.

Tančili, protože díky tanci mohli na krátkou chvíli zapomenout a vytlačit ze sebe svou negativní energii a nenávist ven z těla. Takhle otroci denně přežívali a dnes se z kreolské hudby a tance stala jejich tradice, která se zapsala na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Ten večer byl magický, protože tancem mi lidé vyprávěli o svém trápení a bolestných vzpomínkách, které mají na srdcích. A jedině tancem a hudbou mohli uctít své předky a utišit své hluboké bolesti a vzpomínky…

V tomto okamžiku jsem pochopila vzácnost a postavení tance pro tyto lidi. Když se nad tím zamyslím, tak většina otroků přežívala příšerné období skrz tanec. Zde jsem zjistila, jak tanec může pozitivně působit na naši psychickou pohodu. A protože tančili všichni, tak k pozitivnímu cíli mohl dojít opravdu každý.

Neosídlený ostrov Réunion byl poprvé zanesen do map v roce 1512 portugalským mořeplavcem Pedro de Mascarenhasem. Tehdy byl pouze řídce navštěvován arabskými a evropskými námořníky jako zastávka při cestách do Indie. V roce 1638 jej zabrali Francouzi a začali ostrov postupně osidlovat. Populace se tu vytvářela z francouzských kolonistů a afrických otroků. Na plantážích se pěstovala téměř výhradně cukrová třtina a vanilka. V roce 1946 byl Réunion oficiálně prohlášen francouzským zámořským územím a je jím až do současnosti.

Mauricius neboli Perla oceánu, tak se přezdívá tropické krásce už od začátku. O Mauriciu věděli už ve středověku arabští mořeplavci. Za dávných časů tento ostrov sloužil i jako vítaná skrýš pirátů, kteří v okolních vodách přepadali po okraj naložené obchodní koráby.

V září roku 1598 museli za bouře u zdejších břehů nouzově zakotvit lodě holandského admirála Wybrandta van Warwycka, který se plavil do Indie. Hned následujícího rána, když smršť utichla a nad ostrovem zářilo slunce a jasně modré nebe, pojmenoval admirál tento ostrov podle tehdejšího nizozemského prince, který se jmenoval Mauricius van Nassau. A pod křestním jménem tohoto vladaře byl ostrov označen na všech tehdejších (i dnešních) mapách.

Seychely były vždy prominentní obchodní cestou pro asijské a evropské námořníky. Historie Seychel sahá až do 17. století, kdy tento krásný ostrov v Indickém oceánu objevili arabšti, portugalskí a britšti námořníci spolu se slavným Vascem da Gamou. Během té doby byl tento ostrov notoricky známým úkrytem pirátů. Říká se, že tato pokladnice přírody byla místem, kde piráti skrývali své naloupené bohatstvi. Dokonce i slavný pirát Olivier Levasseur ukryl poklad v hodnotě 160,000 XNUMX dolarů na jednom ze svých ostrovů, který je stále záhadou.

Francouzi byli první, kdo se usadil na Seychelských ostrovech, které později následovali Asiaté, Indové a Afričané. Ostrov byl pojmenován po francouzském diplomatovi Moreau de Séchelles, který si zde vybudoval své držení až do Napoleonovy porážky ve válce proti Anglii Později se Seychely staly součástí britského kolonialismu a v roce 1976 se toto souostroví osamostatnilo. V roce 1993 byl v této suverénní zemi zaveden systém více stran. Seychely, domov dvou míst světového dědictví UNESCO, jsou známé legendárnim üdolim Vallée de Mai na Praslinu a Aldabra, což je největší vyvýšený korálový atol na světě.

Na těchto ostrovech se bohužel obchodovalo s otroky, kteří pracovali na polích s cukrovou třtinou. Historie otroctví nebyla nějak fascinující a místní lidé, kterým se přezdívá Kreolci na toto černé období velmi neradi vzpomínají. V roce 1835 bylo otroctví zrušeno.