Tanec a umění byli nedílnou součástí mého dětstvi. Vždycky když jsem tančila,malovala nebo něco vyráběla, tak jsem byla šťastná. Byl to životní směr, který byl plný barev a radosti.

Už na základní škole jsem navštěvovala různé umělecké a sportovní kroužky. Poté jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem začala 5 leté studium na taneční konzervatoři – klasický balet a moderní tanec, a poté pokračovala dvou letým studiem na konzervatoři Duncan Centre – současný jevištní tanec a taneční divadlo. Během studia na konzervatoři jsem navštěvovala velký počet workshopů a seminářů zabývající se nejen umění, ale také různými tanečními styly jako například scénický tanec, afro tanec, indický tanec, břišní tanec a tribal fusion.  

Po škole jsem začala hodně cestovat, kdy jsem navštívila cca 30 zemí. V každé zemi jsem zkoušela různé taneční styly a techniky. V Číně jsem objevovala nejen krásnou přírodu, ale také tradiční divadlo. V Thajsku mě okouzlily jejích chrámové tance. Několik měsíců jsem také studovala v Indii tradiční indický tanec bharatanatyam a gypsy kalbelia. Asie mě hodně zajímala, protože jsem tam objevila nedotknutelnou a neovlívněnou kulturu. A proto jsem se rozhodla tam chvíli zůstat. Usadila jsem se v Indonésii na ostrově Bali, kde jsem studovala chrámový tanec, který mě očaroval na 7 let. Během této doby jsem několikrát vystupovala na uměleckém mezinárodním festivalu v Denpasaru. Během mého pobytu v Indonésii jsem se zapojila do různých uměleckých seminářů a workshopů, kde jsem mohla vyzkoušet javánskou batiku, tradiční loutkové divadlo a balíjskou malbu.

Afrika byl můj největší sen, který jsem měla na svém seznamu. Odletěla jsem v roce 2009 do Senegalu,  kde jsem se učila batikovat, bubnovat, a tancovat na africké rytmy na horkém písku. Navštívila jsem také Jižní Afriku (JAR), která mě uchvátila svou přírodou na celý život.

Jsem vášnivá cestovatelka a fotografka. Spoustů let jsem letiště vnímala jako svůj obývák :)). Přemýšlela jsem, jestli mám jít studovat další školu nebo cestovat. Jenže moje srdce volalo po horách a oceánech. A tak jsem se přestěhovala na několik let přímo do Indického oceánu. Na ostrovech bývalé francouzské kolonie jsem studovala  otrocké tance (Mauricius i Mayotte-Sega, sv. Marteen-Afrokaribské rytmy, a la Reunion-otrocká Maloya) V Ve Francii a na ostrově Réunion jsem se setkala s velmi přátelskou polynéskou komunitou, od kterých jsem se učila jejích tradiční tanec. Již několik let jsem aktivním členem polynéské komunity v Evropě.

Studovala jsem techniky tance od místních guru a učitelů. Některým bylo i přes 70 let, a někteří učitelé ani nevěděli kolik jim bylo. Setkala jsem se s významnými tanečníky a guru jako je „Germain Acogny“ v Senegalu, I Gusti Agung Ayu Oka Partini na Bali nebo Astad Deboo v Indii. A mnohé další, kteří byli známé nebo málo známé místní umělci, kteří rádí sdíleli svou tradici a kulturu všem nadšeným cestovatelům.

V historii můžeme vidět, že tanec a umění byl nedílnou součásti v každé zemi, kultuře a náboženství. 

Moje objevováni a cestování trvalo přes 10 let. Viděla jsem hodně zemí a potkala spoustů lidí. Zjistila jsem, že umění a tanec je jeden celek a tou je kultura. Pokud se věnujeme kreativní činnosti, ať je jakákoliv, víme kam patříme a kdo jsme. 

Kreativita byla často vnímána jako talent – buď ji máte, nebo ne. Ve skutečnosti je to však dovednost, kterou lze, stejně jako každou jinou, rozvíjet a kultivovat. Můžeme v sobě probudit to, na co jsme už dávno zapomněli.

"Představivost je důležitější než znalosti. Vědění je totiž omezené, zatímco představivost zahrnuje celý svět, podněcuje pokrok a dává zrod evoluci." - Albert Einstein

"Ostrov, kde se tančí pro bohy a démony".

Když jsem se ocitla poprvé v životě v Indonésii na ostrově Bali, tak jsem neměla tušení, jak mě tento ostrov změní život. Jedině tam můžete opravdu cítit místní energii a začnete věřit v místní bohy a démony. Kdo tento magický ostrov už navštívil, tak mi nejspíš rozumíte, o čem mluvím :). Balijský chrámový tanec mě neustále inspiruje, a nacházím v něm pořád neobjevené prostory k prozkoumání.

Posvátné balijské tance, které jsou také nejstarším tanečním uměním z 8. až 14. století, plní náboženské funkce, jako je uvítání a zábavná návštěva bohů. Během ceremonie, která probíhá v chrámech, existují i takové tance, během kterých se tanečníci dostávají do transu. Mohou být prováděny pouze uvnitř balijských chrámů nebo během ceremoniálních obřadů.

Nikdy jsem neměla na ostrově zkušenosti s negativní energií a místní ceremonie mě naopak velmi lákaly převážně svým bohatým tanečním představením. Jen  „taneční show“ jsem si představovala trochu jinak.

Na Bali se tance dělí podle účelu.

Krása balijského tance jde mnohem víc než to, co se setkává s očima: je to stovky let stará tradice, která je na tomto indonéském ostrově nedílnou součástí kultury, náboženského přesvědčení a společenského života.

Ačkoli se často nazývá balijský tanec, ve skutečnosti existuje mnoho různých balijských tanců s různou historií, stylem a účelem. Také UNESCO uznává balijský tanec jako nehmotné kulturní dědictví ve třech žánrech, které jsou klasifikovány podle účelu. Některé tance jsou považovány za posvátné (Wali), některé jsou polovědomé (Bebali) a další jsou určeny pro zábavu nebo společenské akce (Balih-Balihan).

Na ostrově se ceremonie plánují pravidelně a nikdy se vám nestane, že žádnou nestihnete zažít na vlastní oči.  Zrovna jednoho krásného večera mě pozvali moji přátele do jednoho místního chrámu na ceremonii Purnama.

Slovo Purnama pochází ze slova purna, což znamená dokonalý. Úplněk v indonéském obecném slovníku znamená kulatý nebo dokonalý měsíc. Úplněk na Bali je speciálním dnem, který se vyznačuje obřadem nebo náboženskou rituální oslavou. Stovky chrámů, které existují na celém ostrově Bali, se stávají centrem oslav úplňku. Hinduisté na Bali věří, že úplněk je tím správným dnem pro provádění rituálních činností, protože v ten den se věří, že bohové sestupují na Zem a dávají jim požehnání. Takže pro hinduisty na Bali se stává tento den svatým.

Když nastane Purnama, tak se po celém ostrově konají stovky rituálních obřadů. Místní lidé chodí do chrámů v balijském tradičním oděvu, který je převážně v bílé barvě. Přináší různé dary nebo obětiny, které jsou určeny na počest bohů. Tradiční obětiny obsahují například ovoce a květiny. Během modlitby Balijci provádí ceremonie pomocí svěcené vody, vonných tyčinek a květin. Květiny jsou ve třech barvách, které znázorňují tři nejhlavnější bohy – Brahma, Višna a Šíva. Tyto obětiny jsou krásně a umělecky zdobené a říká se jim canang sárí.

Celý večer se zpívalo, modlilo a tančilo. Místní lidé, kteří dorazili do chrámu, začali během tanečního představení padat do transu. Tančili s maskami několik minut. Většina z nich s sebou doslova škubala a někomu tekla i pěna z úst. Blízká rodina stála za tanečníkem a kontrolovala, aby si náhodou neublížil. Nějakou chvíli tanečníka v transu nechávali a pak rodina odvedla dotyčného do hlavního chrámu jeho trans osvobodit a uvolnit.

Když jsem se ptala u místních tanečnic a tanečníků, jestli si na něco vzpomínají a jestli vnímali trans, tak odpověděli že ne. Dokonce všichni říkali to samé, že se jim zdál sen – jako by byli v hlubokém spánku. Nejpodivuhodnější na tom je, že lidé, kteří tančili v transu, nebyli vůbec tanečníci. Jedna slečna mi vyprávěla, že je studentkou medicíny a balijský tanec jí nikdy moc nešel. Ale během transu tančila jako profesionálka, která jako by měla za sebou už několik let tanečního tréninku!

Tyhle balijské tance mě fascinují na tolik, že je pořád dokola studuji, hledám kořeny a staré tradice. Myslím si, že se o nich velmi podrobně rozepíšu později ve větší knize :).

Tento druh tance byl a bude mojí životní zálibou navždycky. Tento specifický až transový tanec mě očaroval natolik, že jsem pak s nadšením taky vystupovala v místních chrámech a ceremoniích. Místní lidé mě zvali tančit i na mezinárodní umělecké festivaly, které se uskutečňují na Bali pravidelně každý rok.

Balijské tance, které jsou určené pro démony a bohy, jsou hluboké, meditační až transové. Takový stav vědomí může člověk pocítit, když se spojí se svým nitrem a začne se jeho energie dostávat do posvátného prostoru okolo.

"Můj Trans na podiu"

Nikdy v životě jsem do hlubokého transu neupadla, ale něco podobného jsem poprvé zažila před několika lety na ostrově Bali, když jsem tančila chrámový tanec sama na podium místním obyvatelům. Cítila jsem po celém těle obrovský příliv energie, která mě nadnášela, a vůbec jsem nepřemýšlela nad choreografii, která byla velmi těžká. Měla jsem pocit, jako by mě někdo tím tancem vedl. Byla jsem si vědomá toho, že jsem v tom okamžiku zažila mírný trans. Kdybych byla pokřtěná Balijka, tak se nebojím nahlas říct, že jsem v tu chvíli tančila s bohy a démony na jednom pódiu. 

Pokud do lehkého transu upadnete i vy, tak si uvědomte jednu věc, že o nic nejde. Užívejte si tu vibraci po celém těle! Pokud si to sami dovolíte, můžete uvolnit absolutně všechny emoce – a tenhle pocit svobody si přenést do svého života.

Pár vzpomínek z tanečních cest...